Albánie
Hlavní město: | ![]() |
Rozloha: | 28 748 km² (139. na světě) z toho 4,7 % vodní plochy |
Nejvyšší bod: | Velký Korab (2753 m n. m.) |
Časové pásmo: | GMT +1 |
Obyvatelstvo | |
---|---|
Počet obyvatel: | 3 639 453[1] (125. na světě, 2009) |
Hustota zalidnění: | 126,6 ob. / km² (82. na světě) |
HDI: | ▲ 0,807 (vysoký) (69. na světě, 2007) |
Jazyk: | albánština |
Náboženství | islám 50%, albánské ortodoxní 35%, římsko-katolické 15% |
Státní útvar | |
Státní zřízení | parlamentní republika |
Vznik | 28. listopadu 1912 (nezávislost na Osmanské říši) |
Prezident | Bujar Nishani (od 2012) |
Předseda vlády | Sali Berisha (od 2005) |
Měna | albánský lek (=100 qindarka) (LK) |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-1 | 008 ALB AL |
MPZ | AL |
Telefonní předvolba | 355 |
Národní TLD | .al |
Albánie (albánsky: Shqipëri/Shqipëria, také Arbëria), oficiálně Albánská republika (albánsky: Republika e Shqipërisë), je středomořskýstát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Na severu sousedí s Černou Horou, na severovýchodě s Kosovem, na východě s Makedonií a na jihovýchodě s Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část leží na pobřežíJónského moře. Od Itálie, kterou od Albánie odděluje Otrantský průliv, je vzdálena 72 kilometrů. Hlavní město Tirana, kde žije přibližně 895 tisíc obyvatel, je finančním centrem země. K roku 2009 žilo v zemi 3 639 453 obyvatel.[1] Etnicky se jedná o poměrně homogenní zemi, kterou z 95 % tvoří Albánci, z náboženství dominuje islám (odhadem 70 %).[1] Demograficky se jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR).[1][2]
Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě(OBSE), Rady Evropy, Světové obchodní organizace (WTO), Organizace islámské konference (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 je potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala.[3]
Albánie je parlamentní republikou a tržní ekonomikou. Reformy a transformace trhu otevřely zemi zahraničním investicím, zejména co se týká rozvoje energetického průmyslu a dopravní infrastruktury.
Zdroj:wikipedie.cz